Jak jsme měli ve školce Timbalooloo

Tentokrát nám teta Bára ukázala hudební nástroje, které jsme vůbec neznali – tedy kromě xylofonu, ten známe. Ale taková kalimba nebo třeba zvonkohra koshi, to byla paráda. Takové krásné zvuky! Uklidňující! Sluchu lahodící! Skvělé pro naše rodiče by ty nástroje byly :-)). Na kalimbu jsme si zkusili zahrát, krásný zážitek, to nám můžete věřit.

Taky jsme si poslechli příběh o prodavači melounů, společně s Bárou jsme si o něm zazpívali (a meloun jsme ve finále snědli).

Krásné dopoledne to zase bylo. A už se těšíme na další .

Jak jsme si užili jiné hřiště.

Jak si rádi prohlížíme a čteme knížky.

Každý jsme si do školky přinesli naši oblíbenou knížku, knížku, kterou máme nejraději a doma si z ní s maminkami a tatínky čteme a povídáme si. A tak jsme si uspořádali malou výstavu a do svých knížek jsme vložili vlastoručně vyrobené záložky. A tyhle knížky si ještě nějakou chvíli necháme ve školce, aby si je mohli prohlédnout i naši kamarádi. Zvláště ti, kteří jsou zrovinka nemocní a na výstavě s námi tudíž nemohli být. Knížky jsou moc prima!

Jak jsme si užili solnou jeskyni.

Jeskyně je bezva! Vždycky si chvilku odpočineme v lehátkách a posloucháme pohádku. A potom už si můžeme hrát v solném pískovišti. Nejvíc nás baví vařit tetám dobroty 🙂. Tedy jako, to je jasný. Jinak by naše tety byly dost nasolené nebo dokonce přesolené, že?

Jak jsme si udělali sněhuláky, i když není sníh.

Sníh zrovna opravdu není, ale to nám vůbec nevadí. Nejdříve jsme se o sněhulákovi naučili hezkou říkanku a pak už jsme se mohli pustit do díla. Těmhle sněhuláčkům sluníčko vůbec vadit nebude, jsou totiž nerozpustitelní 🙂.

Jak k nám přijelo Divadélko Koloběžka s prima pohádkou.

Protože je zima, musíme se teple oblékat. A také jíst vitamíny. A tak se nám moc hodila pohádka „Jak vyzrát na bacily“. Byla veselá, také trošku strašidelná, ale hlavně, jak už to bývá, i v této pohádce všechno dobře dopadlo!

Jak jsme si "upletli" čepice.

Čepice mi hodně sluší, schovává mi obě uši …
Tentokrát jsme měli připravenou šablonu, na kterou jsme rozetřeli lepidlo. Tety nám připravily nastříhané bavlnky a už jsme mohli „plést“. Tedy spíš lepit. Byla to opravdu piplačka. Ale naše snažení, a hlavně zápal, nám pomohlo vytvořit čepice opravdu unikátní 🙂.